Zohlednění domácího násilí při vypořádání společného jmění manželů (SJM)

V čem je problém? 

Při rozhodování soudů o vypořádání společného jmění manželů není v současnosti domácí násilí bráno jako kritérium, ke kterému by měl soud přihlížet. Nyní platí, že pokud se jeden z manželů dopustil nebo dopouští na druhém domácího násilí, podíl obou manželů na vypořádávaném jmění zůstává stejný.

Domácí násilí s sebou však přináší významné důsledky pro další život oběti, např. posttraumatický stresový syndrom, trvalé následky na fyzickém zdraví, zmrzačení, deprese atd. Pro oběť je obvykle podstatnější nový život mimo dosah původce násilí, aby našla sílu k tomu nárokovat náhradu své újmy prostřednictvím samostatného soudního řízení a žalobou o náhradu újmy.

V praxi dochází k tomu, že se oběti těchto kompenzací vzdávají, aby nemusely opětovně jednat s původcem domácího násilí, z jehož dosahu se nedávno vymanily, a který navíc protahováním soudního řízení může na oběť vyvíjet další nátlak.

Jaké řešení zákon navrhuje?

Zákon o domácím násilí navrhuje zakotvit do občanského zákoníku povinnost pro soudy přihlédnout při rozhodování o vypořádání společného jmění manželů k tomu, že se jeden z manželů dopustil nebo dopouští vůči druhému domácího násilí.

Jaká pozitivní změna po přijetí zákona nastane?

Zakotvení povinnosti pro soudy přihlédnout při rozhodování o vypořádání společného jmění manželů k tomu, že se jeden z manželů dopustil nebo dopouští vůči druhému domácího násilí, povede k posílení právní jistoty a předvídatelnosti práva, a, zejména pro oběti domácího násilí, které si svého nároku na (větší) část společného jmění často nejsou vědomy, což jim zabraňuje iniciovat kroky k opuštění původce domácího násilí.