Jednotná definice domácího násilí

V čem je problém?

Domácí násilí explicitně zmiňuje 8 zákonů. Žádný zákon však domácí násilí nedefinuje. To vede k tříštění chápání a výkladu domácího násilí ze strany policie, soudů, orgánů sociálně-právní ochrany dětí, lékařů a dalších, kteří mají obětem domácího násilí pomáhat. Pomoc je proto mnohdy nejednotná až zmatečná, stejné situace obětí jsou posuzovány různě, často individuálně podle osobních přesvědčení jednotlivých je řešících pracovníků.

Jaké řešení zákon navrhuje?

Zákon o domácím násilí navrhuje zakotvit do občanského zákoníku jednotnou definici domácího násilí.

Jaká pozitivní změna po přijetí zákona nastane?

Definice pojmu domácí násilí se navrhuje proto, aby všechny subjekty, které plní své vymezené úlohy v rámci systému pomoci obětem domácího násilí jednotně chápaly tento pojem a byly tak schopny adekvátně reagovat a efektivně řešit situace obětí domácího násilí nastávající v praxi. Potřeba jednotné a explicitně zakotvené definice tohoto pojmu vychází z poznatků z výzkumů, judikatury i praxe osob, které poskytují přímou péči a služby obětem domácího násilí. Není to nic neobvyklého. Domácí násilí má ve svém právní řádu definováno např. Bulharsko, Francie, Itálie, Chorvatsko, Kypr, Lucembursko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko nebo Slovinsko. Česká republika se právním ukotvením pojmu domácího násilí zařadí mezi moderní a pokrokové státy explicitně se vymezující vůči domácímu násilí.